Rozdíl mezi „many“, „much“, „a lot of“ a „lots of“ v angličtině

Tyto čtyři běžně používané výrazy, „many“, „much“, „a lot of“ a „lots“ všechny překládáme do češtiny výrazy „mnoho“, „hodně“, „spousta“ atd. V angličtině je ale není možné libovolně zaměňovat.

Prvním důležitým rozdílem je, že „many“ můžeme použít pouze s počitatelnými podstatnými jmény v množném čísle (např. „many trees“, „many houses“). „Many“ bychom totiž měli chápat jako „velký počet“, a zatímco „velký počet stromů“ smysl dává, „velký počet vody“ ne. „Much“ naopak můžeme použít pouze s látkovými podstatnými jmény (např. „much water“, „much happiness“):

Pro „a lot of“ a „lots of“ (která obě znamenají „hodně“) výše zmíněné pravidlo neplatí a můžeme je použít (stejně jako v češtině) s počitatelnými i látkovými podstatnými jmény, tj. „a lot of people“ stejně jako „a lot of water“ je zcela gramaticky správně. Co ovšem Čechům dělá problémy, je, že po „a lot of + množné číslo“ následuje sloveso v množném čísle (což je jev, který podrobněji vysvětluji zde):

Obdobně „lots of + jednotné číslo“ indikuje sloveso v jednotném čísle:

Rozdíl mezi „many“/„much“, „a lot of“ a „lots of“

Nejdůležitější významový rozdíl mezi „many“/„much“ a „a lot of“/„lots of“ je, že „a lot of“ a „lots of“ nemůžeme použít v otázkách a většinou ani ve víceslovných frázích („too many“, „as much as“, „so many“ apod.):

Poznamenejme ovšem, že výrazy „a lot more“ („mnohem více“), „a lot fewer“ („mnohem menší počet“) a „a lot less“ („mnohem méně“) se běžně v neformálním projevu používají.

V podstatě ve všech ostatních situacích znamenají „many“/„much“ a „a lot of“/„lots of“ v principu totéž, ale liší se formálností. „Many“ a „much“ odpovídají přibližně českému „mnoho“ a používají se tak především v psaném projevu a ve formálních situacích. „A lot of“ je v neformálních rozhovorech běžnější než „many“/„much“ (a odpovídá tak přibližně českému „hodně“) a „lots of“ je ještě o něco neformálnější (což při překladu můžeme zohlednit použitím výrazů jako „hromada“):

„Many“ a „much“ v kladných oznamovacích větách (jako v příkladu výše) zní tak formálně, že je v mluveném projevu potkáme jen velmi zřídka. V záporných větách to tak ovšem není a používají se zcela běžně: