Tip: Podívejte se na mého 
průvodceV angličtině se ve vedlejších větách časových (tj. větách začínajících slovy jako „after“, „as soon as“, „before“ apod.) nikdy nepoužívá budoucí čas. Pokud chceme vyjádřit, že se něco stane před či po něčem v budoucnosti, použijeme budoucí čas ve větě hlavní a přítomný čas ve větě vedlejší:
Můžeme si to představit tak, že v angličtině je vedlejší věta časová v podstatě podmínkou, u které pořád ověřujeme, zda už je splněna. Ptali bychom se tedy „Už přichází? Ne… Už přichází? Ne… Už přichází? Ano! Tak mu to dám.“
Totéž samozřejmě platí o vedlejších větách časových uvozených spojkou „when“ („když“, „až“), např.
Nicméně „when“ ne vždy uvozuje vedlejší větu časovou. Např. v otázkách se jedná o obyčejné příslovce znamenající „kdy“ a v takové situaci „will“ použijeme:
Pamatujte si tedy:
ve smyslu kdy se po „when“ používá budoucí čas
To platí i v otázkách nepřímých. Pak sice „when“ vypadá jako spojka uvozující vedlejší větu časovou, ale není. Například, je-li původní otázka „When will you know the results?“, můžeme ji položit nepřímo jako:
Druhá věta sice dává gramaticky smysl, ale znamená něco jiného! Slovo „tell“ je totiž použité ve dvou různých významech. V první větě znamená „říci“, ve druhé „dát vědět“, tj. obě věty (ve stejném pořadí) znamenají:
Můžeš mi dát vědět, až budeš vědět výsledky?
Na první otázku by tedy odpověď zněla např. „at 5 o’clock“, zatímco při druhé by dotyčná osoba počkala do pěti hodin a pak Vám řekla „I just got the results.“
Existuje ovšem ještě jeden význam spojky „when“, který nás může na první pohled zmást, a to „protože v tu dobu“, např.
což znamená
