Podíváte-li se do slovníku, zjistíte, že sloveso „soustředit (se)“ je uvedeno jako dokonavé sloveso. Pro ilustraci rozdílu mezi dokonavými a nedokonavými slovesy se podívejme na slovesa „dělat“ (nedokonavé) a „udělat“ (dokonavé).
Nedokonavá slovesa v přítomném čase vyjadřují přítomnost („dělá“) a budoucí čas se tvoří spojením s „být“ („bude dělat“). Dokonavá slovesa v přítomném čase již vyjadřují budoucnost („udělá“) a spojení s „být“ vůbec neexistuje („bude udělat“ nedává smysl).
Jak je to se slovesem soustředit se?
Jak jsem uvedl již na začátku článku, podíváte-li se do libovolného českého slovníku, zjistíte, že sloveso „soustředit se“ je vedeno jako dokonavé a nedokonavá varianta je „soustřeďovat se“. Pokud bychom se řídili slovníkovou definicí, znamená to, že přítomný čas slovesa soustředit vyjadřuje budoucnost (např. „zítra se soustředím“) a tvar „budu se soustředit“ vůbec neexistuje (podle slovníků je to totéž jako říci „budu udělat“).
Faktem ovšem je, že význam slovesa „soustředit se“ se během posledních desetiletí v myslích lidí od slovníkové definice odchýlil. V současnosti již naprostá většina populace chápe spojení „soustředím se“ jako vyjádření přítomnosti.
Proto se nebojte používat „soustředit se“ jako nedokonavé sloveso – slovníková definice jednoduše zaostala za tím, jak se toto slovo v běžné řeči používá. Necháte-li si na stránkách Ústavu pro jazyk český vyhledat slovo „soustředí“ s pomocí Googlu, zjistíte, že je ve většině případů použito k vyjádření přítomnosti. Pokud ho takto mohou používat akademici z ÚJČ, proč bychom se měli bát my, smrtelníci?
Ostatně, sám ÚJČ se vyjádřil v jazykové poradně (na bývalé verzi stránek, která již bohužel nefunguje) následovně: