Tip: Podívejte se na mého 
průvodceČeský a anglický systém časů si moc neodpovídají. V češtině máme systém vidů (vid představuje rozdíl mezi slovesy „dělal“ a „udělal“), zatímco v angličtině máme systém „před“-časů. Mohlo by se tedy zdát, že dokonavý vid přeložíme předpřítomným časem a nedokonavý vid časem minulým, jako např.
I did it. = Dělal jsem to.
To je sice mnohdy pravda, ale ne tak úplně. Předpřítomný čas v angličtině totiž vyjadřuje, že jste něco udělali (dokončili činnost) v časovém úseku začínajícím kdesi v minulosti (pokud není začátek specifikovaný, je jím typicky myšleno „od narození“) a končícím současným okamžikem, např.
Nikdy (od narození do teď) jsem nebyl v Paříži.
Český dokonavý vid vyjadřuje, že je daná činnost dokončená, ale neříká nic o čase, kdy se tak stalo, a tak můžeme klidně říci „udělal jsem to včera“. Když ale anglicky řeknete „I have done it yesterday“, v podstatě tím říkáte „udělal jsem to včera od narození do teď“. To nezní moc přirozeně – buď jsme danou činnost dokončili včera, nebo chceme říci, že jsme ji vůbec někdy vykonávali, ale ne obojí dohromady.
Jednoduché pravidlo, které si můžete zapamatovat, je: Nikdy nepoužívejte předpřítomný čas s konkrétním datem nebo časem v minulosti. Místo toho použijeme jednoduchý minulý čas:
Najednou ale narazíme na problém. Jednoduchý minulý čas není jednoznačný. Když v češtině řekneme „včera jsem dělal domácí úkol“, můžeme tím myslet, že jsme ho včera také dodělali, nebo že jsme na něm jen pracovali a stále ještě ho nedokončili.
V češtině můžeme tuto nejednoznačnost odstranit použitím dokonavého slovesa. V angličtině ale, jak jsme viděli výše, takovou možnost nemáme. Místo toho použijeme slovesa jako „finish“ či „complete“ (dokončit) v jednoduchém minulém čase:
Silným indikátorem, že byste neměli použít předpřítomný čas, je přítomnost slova „when“ (kdy), protože tím se ptáme na konkrétní čas v minulosti:
Existuje ovšem také jeden případ, kdy je „when + předpřítomný čas“ možné použít – chceme-li vyjádřit překvapení nebo nedůvěru. Představte si, že by Vám Váš kamarád vyprávěl, jak si užíval výhled z Eiffelovy věže, a vy byste byl/a předvědčený/á, že nikdy v Paříži nebyl. Pak by bylo možné říci:
A tys byl někdy v Paříži?
Česky bychom podobný typ nedůvěry/překvapení vyjádřili tím, že otázku začneme slovem „a“, případně neformálně použitím slova „jako“: „A tys byl jako někdy v Paříži?“ V angličtině místo toho použijeme předpřítomný čas.
