Rozdíl mezi „když by“ a „kdyby“

Pokud jste měli podobné učitele jako já, pravděpodobně Vám někdo někdy vtloukal do hlavy, že nemáte psát „když by“ – správná varianta je „kdyby“. V mnoha situacích je to zcela jistě pravda. Pokud se jedná o podmiňovací způsob, používání „když by“ místo „kdyby“ v psaném projevu se dá považovat za projev nevzdělanosti, např.:

Navzdory tomu ale existují situace, kdy je zjevně „kdyby“ špatně a jedinou smysluplnou variantou je „když by“. K tomu dochází například ve spojení s frází „i když“ ve smyslu „i přestože“:

Důvodem je, že slovo „když“ má několik významů a pouze jeden z nich vyjadřuje podmíněnost, což ale neznamená, že ostatní nemůžeme kombinovat s podmiňovacím způsobem. Výše jsme viděli význam odporovací, který ale může existovat i bez spojení s „i“:

Podotkněme, že tento a všechny níže uvedené významy považuje z nějakého důvodu Slovník spisovné češtiny za hovorové, kdežto starší Slovník spisovného jazyka českého nikoliv (na rozdíl od významu „kdyby“, který považují za hovorový oba dva). Je tedy spíše otázkou vlastního úsudku, zda Vám v psaném textu přijdou vhodné.

„Když“ může také vyjadřovat příčinnou souvislost (kde nahrazuje slovo „protože“ nebo spojení „vzhledem k tomu“):

„Když“ může uvozovat i vedlejší větu časovou, např. „když jsem přišel domů, Dáša už tam byla“, tj. zastupuje spojení „v době, kdy“. I v tomto významu je možné jej teoreticky kombinovat s podmiňovacím způsobem, např. „Ještě nevím, jestli půjdu domů, ale když bych přišel domů, Dáša už by tam byla.“ Výsledek je v tomto případě poněkud kostrbatý a těžko srozumitelný.

Pak je „když“ možné použít pro zdůraznění i jako tzv. částici ve smyslu „vždyť“:

Jak jsme tedy viděli, nemůžeme jen slepě aplikovat pravidlo, že „když by“ je nespisovné a mělo by být nahrazeno „kdyby“. V mnohých situacích je „když by“ jediná správná varianta.