„Majority“ (většina) a „minority“ (menšina) jsou příklady slov, která, ačkoliv jsou v jednotném čísle, můžeme používat se slovesy v množném čísle. Takovým podstatným jménům říkáme kolektivní (protože zastupují skupinu věcí či osob, tj. kolektiv).
Na rozdíl od češtiny, kde bychom řekli například „většina lidí nechce válku“, nikoli „většina lidí nechtějí válku“, se v angličtině číslo slovesa odvozuje u kolektivních podstatných jmen od toho, zda myslíme celý kolektiv dohromady, nebo ho chápeme jako skupinu jednotlivců. Řekli bychom tedy:
Věta totiž vyjadřuje, že jednotlivci tvořící většinu nechtějí válku, zatímco „většina“ jako taková není osoba a tudíž nemůže (alespoň v angličtině) nic chtít. Na druhou stranu bychom ale řekli:
Zde definujeme výraz „většina“, tj. mluvíme o většině jako takové, takže musíme použít „is“ místo „are“. Podobně postupujeme mimo jiné u následujících slov:
Můžete např. říci „Jack’s family are all tall“, chcete-li vyjádřit, že všichni členové Jackovy rodiny jsou vysocí. Na druhou stranu, chcete-li vyjádřit, že Jackova rodina je velká (ne, že její členové jsou velcí), můžete říci „Jack’s family is large“.
Je ale vhodné podotknout, že zatímco v Britské angličtině je možné použít množné číslo se všemi výše zmíněnými slovy, v americké je to běžné pouze u výrazů množství, jako jsou „minority“, „majority“, „a couple of“ apod. U ostatních se můžeme s tímto použitím setkat v literatuře, ale v běžném mluveném projevu většina Američanů preferuje vsunutí slova „members“, např. „family members are“, „team members are“, a pro názvy institucí používají jednotné číslo – Američan by řekl „the congress is voting today“, zatímco angličan by řekl spíše „the parliament are voting today“.