Tip: Podívejte se na mého 
průvodceV angličtině se druhý stupeň přídavných jmen tvoří přidáním přípony -er (kromě pár nepravidelných přídavných jmen typu good/better). Proto si studenti (i rodilí mluvčí) občas myslí, že je-li něco „volnější“, mělo by to být „freeer“. Faktem ovšem je, že v angličtině žádné slovo se třemi „e“ za sebou neexistuje. Jednoduché pravidlo je:
Toto pravidlo platí vždy, bez ohledu na to, odkud by se tři „e“ za sebou vzala. Například „nejvolnější“ je „freest“, nikoliv „freeest“.
To, že se třetí „e“ nepíše, ovšem v tomto případě nemění nic na výslovnosti. „Freer“ a „freest“ se vyslovují, jako kdyby se psala „free-er“ /ˈfriːə(r)/ a „free-ist“ /ˈfriːɪst/, tj. dvojslabičně.
U přídavných jmen toto pravidlo moc často nevyužijeme, protože „free“ je jediné anglické přídavné končící na -ee (pomineme-li slova od něj odvozená, jako „unfree“, „carefree“ apod.). Můžeme se s ním ovšem setkat častěji u podstatných jmen.
Např. přípona -er dělá ze sloves podstatná jména. Pokud někdo lyžuje (ski), je to lyžař (skier). Podobně, člověk, který vidí budoucnost (see future), je „seer“, nikoliv „seeer“. Zde se ovšem výslovnost v americké angličtině liší od „free“. V britské angličtině se -eer vždy vyslovuje jako /iːə/ (í-uh), v americké se ale „freer“ vyslovuje /ˈfriːər/ (frí-uhr), kdežto „seer“ se vyslovuje /siːr/ (sír), jako jedna slabika. Totéž platí pro všechna podstatná jména končící na -eer.
