V češtině říkáme „všechno, co …“, například „ne všechno, co chceme, se dá koupit“, a podobně je to i v některých dalších jazycích, například v němčině. V angličtině ale doslova říkáme „všechno, které …“ („all that“) a varianta s „what“ je špatně. Například rčení „není všechno zlato, co se třpytí“ překládáme jako:
Zde poznamenejme, že varianta s „all which“ se sice historicky používala, dnes už je ale natolik archaická, že také nezní přirozeně. Pokud cítíte (kvůli svému českému jazykovému citu) potřebu začít vedlejší větu v angličtině po „all“ výrazem „what“, většinou zní lépe spojku prostě vynechat:
Totéž platí i pro „everything“. Například větu ze začátku článku bychom nejpřirozeněji přeložili jako: