Tip: Chcete se zlepšit v angličtině? Právě jsem dokončil 
webovouVětšina lidí (především těch, kdo mluví plynně pouze svým mateřským jazykem) si neuvědomuje, co jazyk, kterým mluví, ve skutečnosti je. Podívejme se na následující velmi širokou definici:
Zeptáte-li se někoho „Jak se máš?“, usoudí že má konverzace přátelský a neformální charakter (protože danému člověku tykáme) a že se ho ptáme, v jaké je zrovna náladě. Nic takového by se nestalo, kdyby daný člověk nerozuměl česky.
Nicméně ale neexistuje žádný logický důvod, proč by právě věta „Jak se máš?“ měla vyvolat takovouto reakci. Pokud bychom se zeptali někoho, kdo zná význam slov „jak“, „se“ a „máš“, ale nezná danou frázi, těžko by asi pochopil, na co se ho ptáme.
Jediným důvodem, proč otázka „Jak se máš?“ povede k odpovědi typu „Dobře.“ a ne „Jak můžu mít sám sebe?“ je, že jsme se naučili, jaký pocit v nás dané uskupení slov má vyvolávat. A to je způsob, jakým bychom měli přemýšlet o všech jazycích, nejenom o tom mateřském. Měli bychom se snažit pochopit, jaký pocit to, co říkáme, vyvolává v myslích ostatních mluvčích daného jazyka.
Jak do toho zapadá gramatika?
Jaký je tedy smysl drilování gramatických konstrukcí, když jde pouze o intuitivní dojem? Odpověď je nasnadě: aby to, co říkáte (nebo píšete), znělo přirozeně. Kdybych například řekl:
pravděpodobně všichni pochopí, že se snažím říci „Petr musí dělat domácí úkoly“, ale ještě k tomu si bude myslet, že jsem retardovaný nebo že jsem cizinec, který není schopen komunikovat smysluplně česky. To pravděpodobně není pocit, který jsem danou větou chtěl vyvolat.
Když se učíte cizí jazyk, smyslem gramatiky není naučit se překládat české gramatické konstrukce do konstrukcí v cizím jazyce – to většinou moc dobře nejde. Smyslem gramatiky je naučit se, co v daném jazyce zní přirozeně.
Abych uvedl konkrétní příklad, studenti se často učí, že tzv. předpřítomný čas v angličtině („I have done it“) je překladem českých dokonavých sloves v minulosti (tj. že „I have done“ odpovídá „udělal jsem“, kdežto „I did“ odpovídá „dělal jsem“). To ovšem není tak úplně pravda. Pocit, který „I have done it“ vyvolává, je přibližně „udělal jsem to v nespecifikovaném čase od počátku času do současnosti“ („počátek času“ je samozřejmě trochu přehnaný, většinou je z kontextů jasné, v jakém časovém rozmezí se pohybujeme).
V češtině není problém říci „udělal jsem to včera“. Do angličtiny ale takovouto větu nemůžeme přeložit jako „I have done it yesterday“, protože to by vyvolávalo pocit „udělal jsem to včera v nespecifikovaném čase od počátku času do současnosti“. Taková věta samozřejmě nezní přirozeně, i když rodilí mluvčí pochopí, co se snažíte říci.
Smyslem gramatiky je naučit se, jaké pocity mají gramatické konstrukce navozovat, a pak těchto pocitů využívat ke konstruování smysluplných vět. Někdy je možné gramatické konstrukce „přeložit“ přímo, protože si příslušné pocity jednoznačně odpovídají, ale to je u vzdálenějších jazyků typu čeština a angličtina spíše výjimkou než pravidlem.
Když se učíte cizí jazyk, vždy se snažte pochopit, jaký pocit má daná gramatická konstrukce, fráze či slovíčko vyvolat. Učíte-li se jazyk, který nepatří do slovanské jazykové rodiny, je lepší český jazykový cit ignorovat. Největší chyba, kterou studenti dělají, je myslet si, že „něco zní divně“, protože „tak by to přeci nikdo neřekl“, jenom proto, že doslovný překlad do češtiny zní nepřirozeně, a naopak. Angličana nebude zajímat, že Vám „udělal jsem to včera“ v češtině zní dobře. Učte se, jak v cizím jazyce vyvolávat pocity s použitím slov, která znáte, ne mechanicky překládat nepřeložitelné.
