Tip: Podívejte se na mého 
průvodceStudenti mají často pocit, že v angličtině se čárky píší tak nějak podle citu a spíš většinou ne. Je sice pravda, že v angličtině je čárek méně než v češtině, ale pro jejich psaní existují podrobná pravidla.
Zatímco v češtině vedlejší věty oddělujeme čárkou vždy, v angličtině si musíme rozmyslet, zda vedlejší věta jenom přidává dodatečnou informaci, bez níž by hlavní věta stále dávala smysl – pak čárku píšeme – nebo zda je v podstatě součástí hlavní věty, akorát ji rozvíjí za pomoci vlastního slovesa – pak čárku nepíšeme.
Jednoduchým kritériem, jak poznat, jestli čárku napsat, je představit si místo čárek kolem vedlejší věty závorky. Pokud věta dává smysl i se závorkami (tj. i pokud vedlejší větu úplně vynecháme), musíme příslušnou vedlejší větu oddělit čárkami; v opačném případě naopak nesmíme.
Podívejme se na následující tři příklady situací, kde se v angličtině čárka nepíše. Na českém překladu vidíme, že vedlejší věta je významově součástí věty hlavní a nemůžeme ji napsat do závorky:
V situaci, kdy vedlejší věta není významově součástí věty hlavní, čárku napsat musíme, jinak bychom tím zásadně měnili význam celé věty. Podívejme se na následující větu:
Místo závorek můžeme napsat čárky:
Výsledná věta ale v češtině není jednoznačná – jsou jenom para ořechy ze supermarketu skvělým zdrojem selenu, nebo i jinde zakoupené ořechy taktéž obsahují selen? V angličtině je ale rozdíl jasný. Je-li „které můžete běžně koupit v supermarketu“ pouze doplňková informace, která by mohla stát v závorce nebo i zcela mimo větu, čárku (nebo závorky) musíme napsat:
Pokud bychom tuto větu napsali bez čárek, vyjadřovala by, že pouze para ořechy zakoupené v supermarketu jsou skvělým zdrojem selenu, což určitě není pravda. Jiný příklad:
„Who lives in Prague“ je doplňující informace. Kdybych čárky vynechal, věta by v podstatě říkala, že mám více matek a ta, která žije v Praze, je učitelka, což jsem zjevně říci nechtěl.
