Čárka před „and“, „but“, „so“ apod. v angličtině

V češtině čárku před „a“ většinou nepíšeme, kromě pár ustálených spojení, jako např. „a to“ či „a tak“, nebo končí-li před ním vložená vedlejší věta, zatímco před „ale“ čárku většinou píšeme. A tak studenti často v angličtině (ne)píší čárky před „and“ a „but“ stejně jako v češtině.

Jenže v angličtině jsou pravidla pro psaní čárek úplně jiná. Pokud jakákoliv spojka spojuje dvě hlavní věty, píšeme před ní v angličtině vždy čárku (bez ohledu na to, zda je to „and“, „but“, „so“ či nějaká jiná). Tedy alespoň bychom měli – v dnešní době smskování, neformálních blogových příspěvků apod. toto pravidlo velká část rodilých mluvčích ignoruje, ale ve formálním projevu bychom jej měli dodržovat. Napsali bychom např.:

Pokud jsou obě věty velmi krátké a dají se považovat v podstatě za součást jednoho velkého sdělení, považuje se většinou za přijatelné čárku vynechat (nicméně napsat ji rozhodně není chybou):

Zdá se, že je řešení jednoduché – prostě před „and“, „but“ apod. vždy napíšeme čárku. Bohužel tak jednoduché to také není. Čárku nepíšeme, pokud daná spojka spojuje pouze dvě slova, ne dvě věty:

Problém je, že slovesa jsou také jen slova. Jedna věta může mít několik přísudků (v češtině hovoříme o přísudku několikanásobném) a mezi nimi se v angličtině čárka typicky nepíše, bez ohledu na to, jakou spojku použijeme:

To může být matoucí, jsou-li oba přísudky rozvité (tj., lidově řečeno, pokud jsou obklopeny dalšími slovy). Vzhledem k tomu, že v angličtině v podstatě neexistuje nevyjádřený podmět, můžeme takové věty poznat podle toho, že, ač obsahují dvě slovesa, je přítomen pouze jeden podmět: