Tip: Podívejte se na mého 
průvodceTento článek je úvodem do Mezinárodní fonetické abecedy (International Phonetic Alphabet, IPA) a jejího použití v zápisu anglické výslovnosti. Každý symbol má vyhrazen samostatnou část s popisem a příklady, které jsou zároveň odkazy do slovníku, ve kterém si můžete poslechnout výslovnost jak v britské tak v americké angličtině.
Anglický systém samohlásek je poměrně komplikovaný a je tak zdrojem častých chyb ve výslovnosti. Proto jsem napsal celou knihu o anglické výslovnosti, na níž je tento článek založený.
Jeden technický výraz: zavřenou slabikou se v následujícím textu myslí slabika, která v zápisu končí souhláskou (např. „writ“ v „writ-ten“ je uzavřená slabika).
[xː] dlouhá samohláska
Následuje li za samohláskou “ː“, znamená to, že se vyslovuje delší.
Tato samohláska představuje pro Čechy učící se anglicky jeden z největších problémů. Vyslovuje se přibližně jako „a“ a „e“ najednou. V americké angličtině se většinou vyslovuje delší nez v britské. Vždy se zapisuje písmenem „a“ v uzavřené slabice, ale ne všechna taková „a“ se vyslovují jako [æ].
Tato samohláska je podobná českému „a“, pouze je trochu „temnější“. V některých slovnících se zapisuje jako [a]. V anglickém zápise je často reprezentována písmenem „a“, ale bohužel neexistuje žádné pravidlo jak určit, kde se „a“ vyslovuje jako [ɑː] a kdy jako [æ].
V americké angličtině není zdaleka tak běžné vyslovovat „a“ jako [ɑː]; to se většinou vyslovuje [æ]. Např. grass, can’t, half, bath apod. se v britské angličtině vyslovují [ɑː] a v americké [æ]. Na druhou stranu, tato hláska se používá v americké angličtině ve slovech, kde by Brit řekl [ɒ] (podobné českému „o“, viz níže), např god, pot, top, spot—poslechněte si britskou i americkou výslovnost.
Tato hláska podobná českému „o“; je pouze nepatrně nosovější. Vždy je reprezentována písmenem „o“ v uzavřené slabice, ačkoliv takové „o“ se může vyslovit také jinak (např. v „son“). Američani tuto hlásku nepoužívají a místo ní říkají [ɑː].
Tato hláska je podobná [ɑ], ale vyslovuje se více vzadu (poslechněte si nahrávky). Vždycky je reprezentována písmenem „u“ v přízvučné zavřené slabice nebo písmenem „o“.
Tato samohláska se vyslovuje přesně jako české „e“ a také se tak někdy značí ve slovnících (včetně toho, na který odkazuji). Většinou je reprezentována písmenem „e“ v zavřené nepřízvučné slabice, ale často také „ai“, např. said, fair, „ae“, bear, pear, a dalšími.
V zápisu je tato samohláska, která se vyslovuje přesně jako české krátké „i“, reprezentována nejen písmenem „i“, ale často také „e“ či a „a“ v nepřízvučné slabice. Pokud ve slovníku najdete u nějakého slova ve výslovnosti [ə], i když jste přesvědčeni že slyšíte [ɪ], nezoufejte; často jsou přípustné obě možnosti.
Tato samohláska se vyslovuje přesně stejně jako české „í“ (tj. je měkčí než „i“), ale nemusí být vždy dlouhá jako v češtině. Nejčastěji je reprezentována „ee“, ale často také „ea“, jedním „e“, „y“ na konci slova a dalšími.
Hláska podobná českému „o“, ale je nosovější. Většinou je reprezentována „aw“, „al“ nebo „au“.
Hláska podobná českému „u“, ale poněkud nosovější. Často je reprezentována „u“ v zavřené přízvučné slabice, ale může být zapsána také „oo“ (které není vždy dlouhé!), „oul“ a dalšími způsoby.
Dluhé [ʊ] by znělo divně, a proto se dlouhé „u“ v angličtině vyslovuje přesně stejně jako v češtině. Většinou se zapisuje „ew“ nebo „oo“, ale jak jsme viděli výše, „oo“ se často vyslovuje [ʊ]. Kdy tomu tak je, si člověk musí zapamatovat.
Jeden z prvních zvuků, které se studenti angličtiny naučí, je výslovnost neurčitého členu „a“, která je stejná jako samohláska ve výslovnosti českých písmen, když neříkáme jejich jména, ale pouze písmeno samotné (tj. Fuh místo „ef“). Může být reprezentována jakoukoliv samohláskou (a, e, i, o, u) v nepřízvučné pozici (viz příklady výše). Je-li reprezentována „a“ nebo „i“, často se může vyslovit také jako [ɪ]; např. „terrible“ můžeme vyslovit jako /ˈtɛrəbl/ nebo jako /ˈtɛrɪbl/.
Tuto hlásku vyslovíme tak, že řekneme [ə] a zároveň dáme jazyk do pozice, jako bychom vyslovovali anglické „r“ (poslechněte si nahrávky). Ve slovnících se někdy zapisuje [ər], což není úplně přesné, protože je spíše jako dlouhé „r“). V každé situaci, kde ji Američané používají (především „-er“ na konci slova), by Brit řekl pouze [ə].
Nepleťte si tento symbol s [ɛ]. [ɜː] se vyslovuje stejně jako [əː] v některých variantách angličtiny, kdežto v jiných je nosovější. Mnohé slovníky tento rozdíl ignorují a zapisují ji [əː]. Rozdíl mezi [ɜː] a [ɝː] je stejný jako mezi [ə] a [ɚ]. První varianta je používána v britské angličtině, druhá v americké (poslechněte si nahrávky). Slovníky, které značí [ɜː] jako [əː], by označili [ɝː] symbolem [əːr]. V zápisu je [ɜː] a [ɝː] reprezentováno nejčastěji skupinami písmen „ur“, „er“, or „ir“.
